125. VÝROČÍ NAROZENÍ JINDŘICHA PRAVEČKA STARŠÍHO

Vydáno: 4.10.2010 (3506 přečtení) | Téma: Významné osobnosti

Malá výstava v rámci rozšíření pamětní síně Jindřicha Pravečka ml. v Městském muzeu Lanškroun připomněla, že v letošním roce uplynulo 125 let od narození jeho stejnojmenného otce. Jindřich Praveček st., učitel, všestranný hudebník, hudební skladatel a sbormistr působil v letech 1907 – 1920 také ve Výprachticích, a proto uvádíme malou vzpomínku na tohoto vzácného člověka.

Narodil se 1. března 1885 v malé vesnici Hroby, nedaleko Chýnova. Do vínku se mu dostalo mimořádné hudební nadání po dvou významných rodech předků, a to rodu Vacků z matčiny strany a Pravečků ze strany otcovy. Jeho otec Matěj Praveček byl učitelem v hrobské škole, kde měli byt a kde se všechny jeho děti narodily. Byl také výborný muzikant, varhaník a violista a právě od něj získal malý Jindřich základy ve hře na tyto nástroje. Ve svých jedenácti letech už často hrával za otce na varhany, přičemž osvědčoval svůj talent zejména při tvorbě preludií a improvizacích.

Po ukončení Obecné školy v Hrobech a Měšťanské školy v Chýnově absolvoval ještě rok na střední škole v Českých Budějovicích a v roce 1900 nastoupil na studia do tehdy vyhlášeného učitelského ústavu v Soběslavi. Jindřich Praveček tady záhy vynikal ve hře na klavír, varhany, housle a violu. Založil a vedl studentský orchestr. Současně také v letech 1902 – 1904 studoval skladbu u hudebního skladatele profesora Arnošta Prause. I přes svoje mládí byl uznávaným hudebníkem pro svoji paměť, lehkou chápavost hudební teorie, čtení z listu a virtuózní hru.

Po ukončení studia na učitelském ústavu si Jindřich Praveček zvolil tradiční rodové učitelské povolání a 15. 9. 1904 nastoupil do svého prvního působiště v Osíku u Litomyšle jako zatímní učitel obecné školy. Krátce nato zde založil a řídil pěvecký kroužek Sokol a dojížděl do nedaleké Litomyšle, kde hrál na violu v hudebním spolku Smetana. S ním mj. účinkoval i při slavnostním otevření Smetanova domu v roce 1905 a při uvedení opery Dalibor. Byl také členem pěveckého spolku Vlastimil. V letech 1905 – 1907 učil na obecných školách v Čermné a v Bystřeci, kde se také aktivně podílel na veřejném kulturním životě.

V roce 1907 nastoupil do Výprachtic. Písemné zprávy o škole ve Výprachticích se objevují až v roce 1590, kdy první učitelé vyučovali ještě v soukromých domech. První škola byla postavena v roce 1787 a po její zkáze byla v roce 1859 vystavěna nová jednopatrová škola z kamene a cihel. Měla dvě učebny a byty pro učitele, ale byla vlhká a nekvalitně provedená.

Teprve v roce 1905, za starosty Vincence Chaloupka, byla za finanční účasti obcí Výprachtice a Koburk vystavěna pěkná dvoupatrová budova obecné a měšťanské školy. V tomtéž roce byla zásluhou řídícího učitele Františka Černohouse otevřena trojtřídní měšťanská škola pro chlapce, v roce 1906 pokračovací hospodářský kurs a od roku 1912 mohly být přijímány do měšťanské školy i dívky. Prvním ředitelem obecné a měšťanské školy byl Karel Otakar Hubálek, osvícený pedagog, spisovatel a básník, znalec historie zdejšího kraje.

Do této školy nastoupil v roce 1907 mladý učitel Jindřich Praveček st. Nejprve jako zatímní učitel obecné školy a po roce už jako definitivní učitel obecných a měšťanských škol. Vyučoval zde také hru na housle při místní měšťanské škole, na které učil současně v letech 1914 – 1918. V roce 1908 musel proto složit speciální zkoušku ze hry na housle pro školy měšťanské.

Ve Výprachticích se krátce po příchodu zapojil aktivně do organizování kulturních a společenských akcí. Byl spoluzakladatelem Sokola ve Výprachticích, zakladatelem a pokladníkem Červeného kříže a jednatelem místního odboru Národní Jednoty Severočeské. Byl předsedou čermensko – výprachtické učitelské jednoty „Janů“ ve Výprachticích.

Působil také jako režisér divadelního oboru této jednoty ve Výprachticích, se kterým provedl řadu divadelních představení v její prospěch. Nacvičil a řídil celou řadu dětských divadelních her, při nichž často hrál na klavír nebo harmonium. Představení se odehrávala většinou ve Výprachticích, v Horních Heřmanicích, v Cotkytli a Čermné.

Zakrátko už také sedával u varhan na kůru výprachtického farního kostela Proměnění Páně, nákladně opraveném v roce 1897. Varhany, které byly koupeny v roce 1745 v Králíkách, opravil Josef Kobrle z Lomnice nad Popelkou.

Výprachtice se mu staly osudnými i v osobním životě, když se seznámil s dcerou starosty a poštmistra Vincence Chaloupka Annou, která žila s rodiči a dalšími sourozenci v malém statku v místě zvaném „Na Kopci“. Absolvovala v té době renomovanou Rodinnou školu ve Stěžerech u Hradce Králové.

Svatba se konala 27. července 1908 ve výprachtickém kostele. Novomanželé se nastěhovali do přízemního bytu na poště, kde tchán Chaloupek vykonával poštmistrovskou službu.

Spolu s vyučováním na výprachtických školách věnoval se Jindřich Praveček i nadále kulturní činnosti. V roce 1907 založil a řídil Žákovský orchestr ve Výprachticích a také orchestr učitelů a hudebníků, učitelský sbor a pěvecký kroužek Sokola.

Významným počinem bylo založení učitelského smyčcového kvarteta v roce 1907. Toto komorní těleso neslo název „Lyra“ a bylo pak v roce 1913 přejmenováno na Pravečkovo smyčcové kvarteto, ve kterém hráli: Doktor František Gremmer I. housle, učitel Vincenc Beran II. housle, Jindřich Praveček violu a učitel Vladimír Hubálek cello. Až do roku 1919 působilo kvarteto zejména na Ústeckoorlicku a podniklo mnoho úspěšných vystoupení a koncertů.

V bytě na staré poště se manželům Pravečkovým na-rodily tři děti, syn Jindřich (1909), pozdější významný hudební skladatel a dirigent, a dvě dcery Blažena (1911) a Libuše (1914), obě zdatné klavíristky a zpěvačky, které se věnovaly učitelskému povolání.

Jindřich Praveček st. se věnoval učitelskému povolání na výprachtické škole až do roku 1920. Zastával i nadále významná postavení v různých hudebních a divadelních spolcích, řídil Sokolský orchestr, hrál v kostele na varhany a koncertoval v nejširším okolí. V roce 1918 také zažil ve Výprachticích radost z konce Rakouska – Uherska a ze vzniku samostatné Československé republiky. Tato událost jistě umožnila J. Pravečkovi uplatnit plně své organizátorské schopnosti při různých slavnostech a vystoupeních.

Snaha zajistit hudebně nadaným dětem další hlubší vzdělání vedla Jindřicha Pravečka k rozhodnutí změnit bydliště. A tak se v roce 1920 celá rodina přestěhovala do České Třebové. O působení Jindřicha Pravečka v tomto městě pojednává podrobněji publikace „Láska k vlasti“ autorů Heleny a Jaroslava Ženíškových, která byla v tomto roce vydána Městským muzeem Lanškroun.

Po skončení aktivního učitelského a hudebního života dožil Jindřich Praveček svůj bohatý život u dcery Libuše v Hradci Králové, kde 11. února 1969 ve věku 84 let zemřel.