- VYHLEDÁVÁNÍ -

- KONTAKTY -

Obec Výprachtice

Výprachtice 3, 561 34


Telefon: 465 391 132


Úřední hodiny

Pondělí, středa:

7:00–11:30

12:00–17:00


Starosta:

Luděk Skalický, DiS.

- NÁVŠTĚVNOST -
Celkem:582720
Září:8135
Dnes:229
Unikátních IP:77930
Online:6

KAUZA FRANTIŠEK RESLER (1912-1985)

Vydáno: 8.2.2006 (5096 přečtení) | Téma: Významné osobnosti

Obrázek: František ReslerPřed padesáti lety, v úterý 7. února 1956 dopoledne, zastavila před budovou děkanství ve Dvoře Králové dvě tmavá auta, z nichž vystoupilo několik příslušníků StB. Podporučík Miroslav Rázl a nadporučík Miloslav Kaván zazvonili u dveří děkanství, ohlásili se a v doprovodu vystrašené kuchařky se vhrnuli do kanceláře. Zastihli zde děkana Františka Reslera, kaplana Jaroslava Čechlovského a ředitele zdejšího kůru Josefa Žídka. Varhaník byl pod výhrůžným závazkem mlčenlivosti z budovy propuštěn. Kaplana Čechlovského vyvedl Rázl před děkanství a předal nadporučíku Robertu Štěchovi, který jej odvezl k výslechu. Když dorazili na děkanství svědci, začala systematická domovní a osobní prohlídka, která skončila až po několika hodinách. Pak byl František Resler naložen do auta a eskortován Rázlem a Kavánem do královéhradecké věznice. Její vrata za děkanem zapadla téhož dne ve čtvrt na šest večer a symbolicky uzavřela celý jeho dosavadní život, který se už nikdy nevrátil do starých kolejí.

Přestože výsledek prohlídky nebyl valný, rutinovaným aktérům zatčení příliš nevadil. Už návrh k děkanovu vyšetřování z pera npor. Miloslava Kavána z krajské správy MV v Hradci Králové byl jednoznačný: „Resler František, děkan ve Dvoře Králové n. L., je oddaným služebníkem Vatikánu s nepřátelským zaměřením lidově demokratickému zřízení v ČSR. Jako takový byl do všech důsledků obeznámen s protistátní činností, kterou pod rouškou III. řádu sv. Františka vyvíjel prof. František Mervart, Jan Pilař, Anežka Kleprlíková a další osoby. Konkrétně byl obeznámen s tím, že členové III. řádu sv. Františka – terciáři – se scházejí na ilegálních schůzkách, že rozšiřují protistátní tiskoviny a nepřátelskou ideologii společně s náboženskými bludy…. Mimo to je Resler podezřelý, že byl vysvěcen na tajného biskupa….*

Tím se dopustil trestného činu velezrady podle § 78 tr. zák. č. 86/50 Sb. zák. ČSR“.


Jičínský slibný začátek a trpký konec

Obrázek: František ReslerFrantišek Resler se narodil 14. března 1912 ve Výprachticích, podhorské vesnici nedaleko Lanškrouna. Na svět přišel jako deváté dítě rolníka Josefa a Albíny Reslerových a byl třetím synem z celkem jedenácti sourozenců. Na otcovo přání vystudoval po maturitě na královéhradeckém gymnáziu teologický seminář v Boromeu a po pěti letech byl 19. června 1937 vysvěcen knězem.

Jeho prvním působištěm se stal Jičín, kde čtyři léta působil jako kaplan. Někdejší studijní úspěchy ze semináře přivedly Františka Reslera na myšlenku věnovat se pedagogické dráze profesora náboženství na středních školách. V říjnu 1940 absolvoval profesorské zkoušky pro vyučování na gymnáziu a když v srpnu 1941 dostal lákavou nabídku stát se vicerektorem chlapeckého biskupského semináře, neodolal. Úřad vicerektora ale zastával pouhý rok a v prosinci 1942 se do Jičína vrátil, tentokrát jako druhý kaplan ve Veliši. V Jičíně převzal profesorské místo a vyučování náboženství na gymnáziu a zdejších středních školách po svém o sedm let starším kolegovi Josefu Benešovi, který byl zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře v Dachau.

Navzdory tíživé atmosféře válečných let si František na staronovém působišti vedl úspěšně. Díky svému mládí – nedávno překročil třicítku – a společenské povaze si rychle získal oblibu jak věřících, tak i „lepší společnosti“. Častým hostem byl i u čelného představitele jičínské smetánky, továrníka Knotka, šéfa firmy na výrobu zemědělských strojů.

Společenským kontaktům a postavení, jež se Františkovi podařilo v Jičíně vybudovat, odpovídaly i jeho ambice na postup v církevní hierarchii. Po smrti děkana Jana Groha byl jedenatřicetiletý František 24. března 1943 ustanoven administrátorem jičínské farnosti a ucházel se o jmenování děkanem. K tomu však nedošlo. Jmenován byl jeho protikandidát, čtyřiapadesátiletý administrátor v Kratonohách Josef Rohleder, a František Resler byl v říjnu 1943 přeložen jako farní administrátor do Miletína. Odchod z Jičína pro něj byl po slibných začátcích jistě hořkou pilulkou.


Konec války v Miletíně

Do miletínského působení Františka Reslera nejvýrazněji zasáhly až samotný závěr války a osvobození města. Pod dojmem zpráv pražského rozhlasu se 5. května 1945 shromáždil na náměstí dav miletínských obyvatel, který začal se zabarvováním německých nápisů na vývěsních štítech obchodů a vyvěšováním československých vlajek. Tím ale odvaha davu neskončila a čím dál hlasitěji se dožadoval odzbrojení místní posádky sanitního skladu, sídlícího ve škole.

V kritické situaci, která hrozila při nezvládnutí emocí krveprolitím, byly zahájeny rozhovory s německou posádkou. Jako jeden z vyjednavačů byl pro uklidnění situace přivolán i páter Resler, který z okna radnice vyzval shromážděné ke klidu. Oznámil, že vyjednáváním se snad podaří zvrátit příkaz daný posádce vyhodit při ohrožení skladiště do povětří, že ale vojáci budou nepochybně požadovat svobodný odchod z města. Této dohody se posléze podařilo dosáhnout a ozbrojený doprovod miletínských, v němž byl i František Resler, vyprovodil Němce za obec Chroustov, kde složili zbraně. Další kritickou situaci rozptýlil Resler následujícího dne. V sobotu 6. května dorazila do města zpráva, že silný německý oddíl, vyslaný k likvidaci hořického povstání, po těžkých bojích postupuje na Miletín. V nastalé panice byly svěšeny vlajky, domobrana se rozprchla a většina ozbrojenců i s posádkou četnické stanice odešla do lesů. V podvečer dorazili na náměstí v náklaďáku vojáci, rozmístili se s kulomety po náměstí a jejich velitel začal požadovat vysvětlení incidentu s automobilem údajně napadeným u Miletína. Po výhrůžkách, že „nechá Miletín vystřílet“, byl na vylidněné náměstí přivolán P. Resler, kterému se podařilo podezření rozptýlit a situaci vyjasnit. Němci pak se dvěma rukojmími pro zajištění své bezpečnosti odjeli směrem k Jaroměři.

Krvavou epizodou, která se pro Františka Reslera stala později zdrojem nepříjemností, byl pondělní večer 7. května, kdy skupina odbojářů a ruských partyzánů zlikvidovala nad městem náklaďák s vojáky miletínské posádky. Dvěma zraněným Němcům se podařilo uprchnout až do Miletína a jeden se ukryl v ošetřovně červeného kříže na faře. Záhy si však pro něj ozbrojenci došli a ještě na faře jej přes Reslerův odpor před jeho očima zastřelili.


Dvůr Králové a první varování

Krátce po osvobození, v srpnu 1945, dosáhl František Resler přeložení do Dvora Králové jako administrátor farnosti. Ve Dvoře si získal velkou oblibu věřících a podobně jako v Jičíně se ucházel o děkanství. A situace se téměř opakovala jako u jičínské kandidatury. Tentokrát však František Resler uspěl. Od ledna 1947 byl jmenován děkanem a zdálo se, že jeho dalším osudům nestojí nic v cestě. „Vítězný únor“ však znamenal převratnou změnu, kterou záhy pocítila i katolická církev, na niž se nový režim zaměřil. Brzy došlo i na oblíbeného, leč neústupného děkana Reslera. Prvním a posledním varováním, kterým mu chtěl režim uštědřit výchovnou lekci, bylo zatčení v roce 1949. Popudem k němu byl pastýřský list Hlas československých biskupů v hodině velké zkoušky, který v neděli 19. června děkan přečetl bez ohledu na zastrašování. Také jeho další kroky proti komunistické Katolické akci vedly k jeho zatčení 22. září 1949. Ve vězení strávil, po obvinění z velezrady a podvracení lidově demokratického zřízení, necelé dva měsíce. Propuštěn byl v listopadu 1949 poté, co mu byla udělena milost prezidentem republiky. Předpokládaný efekt výchovné lekce se však nedostavil, přinejmenším ne v takové podobě, v jakou snad bezpečnost doufala.


Smutně jednoduchý případ

Když StB podnikla na přelomu let 1955/56 na Královédvorsku zatýkání členů III. řádu sv. Františka (tzv. terciářů), jenom přivítala, když z nekonečných výslechů vyšlo najevo, že o schůzkách, konaných někdy i na děkanství, musel František Resler vědět. V procesu, v němž komunistická justice soudila tyto „členy nepřátelské skupiny, která se specializovala na boj proti KSČ a vědeckému světovému názoru“, vyměřil soud Františku Mervartovi trest 7 let, Janu Pilařovi 7 let, Anežce Kleprlíkové 6 let, Janě Klesalové 5 let, Adrieně Jeřábkové 4 roky a děkanu Františku Reslerovi 4 roky, všem za trestný čin velezrady.

František Resler si trest odpykal ve valdické věznici nedaleko Jičína, v níž se těsně minul ve výkonu trestu se skutečným tajným biskupem Karlem Otčenáškem. Po propuštění 7. února 1960 již nedostal státní souhlas, proto vstoupil v rodné vesnici do JZD, kde pracoval až do předčasného odchodu do invalidního důchodu. Zemřel ve Výprachticích 26. srpna 1985 po delší nemoci ve 73 letech. Pohřben je v kněžském hrobě u zdejšího kostela.


Související články: