ÚDOLÍ MORAVSKÉ SÁZAVY - BUDOUCÍ PŘÍRODNÍ PARK?

Vydáno: 18.4.2006 (5280 přečtení) | Téma: Přírodní zajímavosti

Sázavské údolí u Lanškrouna je sice nevelké, avšak téměř jistě může konkurovat nejednomu z příslovečně krásných míst České republiky. Zhruba 6 kilometrů dlouhé údolí leží severovýchodně od města , které dalo své jméno celému mikroregionu. Do tohoto místa se lze dostat díky naučné stezce, která kopíruje tok řeky. Svojí rozlohou zasahuje do čtyř katastrálních území, která náležejí obcím Nepomuky, Výprachtice, Koburk a Albrechtice. Jelikož se nachází v těsném sousedství města a již výše zmíněných vesnic, proto bývá častým cílem místních i zahraničních návštěvníků.

Sám tok v těchto místech sbírá sílu z četných přítoků a mokřin. Hlavní vstupní brány do údolí tvoří obce Albrechtice a Výprachtice. Existují však i vedlejší vstupy. Do údolí se lze dostat například z osady Koburk ležící nedaleko Výprachtic, pak z Nepomuk u Horní Čermné a také Dolních Heřmanic. Z několika studií, které o této lokalitě byly sepsány lze vyčíst mnoho informací. Pravda, mnohé termíny, v nich obsažené, jsou pro laika značně tuhý oříšek. Náš článek proto vzniká s cílem přiblížit toto území zejména obyčejným návštěvníkům.

Poslední studie vznikala v letech 2004–2005 s cílem připravit výchozí materiál pro vyhlášení přírodního parku.

Samotný záměr vzniku takového chráněného území vychází nejen z potřeby chránit botanicky cenné lokality, tento park by měl zachovat vysoce ceněný krajinný ráz. Druhotným efektem je i možnost pozvednout turistický ruch v regionu.

Údolí je podle vědců unikátní hned z několika důvodů. Jednak se v něm nachází mnoho vzácných či dokonce ohrožených druhů rostlin. Silným argumentem je také snaha zvýraznit neobvyklou pestrost lokalit celého mikroregionu Lanškrounsko. Sotva bychom jinde v republice nalezli tak blízko sebe natolik odlišná chráněná území. Mám na mysli druhý, již existující přírodní park Lanškrounské rybníky. Ty již podle názvu představují biotop vodních ploch a mokřin. Sázavské údolí je představitelem lesního typu území, které je díky unikátnímu mikroklimatu doplněno rostlinami náležejícími mezi květenu chladnomilnou a horskou. Většinu údolí pokrývá les. V něm se zachovaly zbytky původního zalesnění, které existovalo v době před kolonizací a díky činnosti lidí téměř vymizelo. Původní porosty tvořily olšiny, lesy plné dubů, buků. Nechyběly habry a kleny společně s jedlemi, které člověk krátkozrace nahradil smrkovými monokulturami, které sice rychle rostou, avšak jsou mnohem zranitelnější přírodními živly, což ukázaly nedávné kalamity způsobené nevyzpytatelným počasím. Les však není jediným místem, kde se vyskytují vzácné rostliny. V údolí je i několik posledních nivních luk a také malé zbytky rašelinišť. Tam je možné narazit na druhy nejen vzácné, ale i na kriticky a silně ohrožené. Jen namátkou bychom mohli jmenovat starček potoční nebo šater zední.

Pokud by někdo chtěl počítat, pak vězte, že údolí skrývá přes třicet druhů rostlin, které jsou natolik vzácné, že jen jejich přítomnost může být důvodem pro vyhlášení chráněného území. Dále zde bylo napočítáno 110 druhů ptáků, z nichž je 13 ohroženo a 21 silně ohroženo. Pokud se týká zvířeny, pak je zde hlášen výskyt například plchů nebo norníků a sporadicky se sem zatoulá i rys ostrovid.

Velkým problémem, který trápí ekology na většině chráněných území, je zvýšený výskyt tak zvaných invazních druhů rostlin, které vytlačují původní květenu. Většina těchto rostlin byla do krajiny zavlečena díky činnosti člověka. Bohužel, ani Sázavské údolí není jejich vlivu ušetřeno.

Vyhlášení chráněného území znamená silné omezení zásahů do chodu ekosystému. Zejména jde o stavební zásahy posuzované jako nepřijatelné stavby. Za takové jsou například pokládány velké větrné elektrárny nebo určité typy přehrad. Předpokládaná rozloha budoucího chráněné ho území se odhaduje na 50 km2. První, pro někoho možná nesmělé, kroky již byly uskutečněny.

Od roku 2004 prochází údolím naučná stezka, která na celkem pěti zastaveních seznamuje turisty se zajímavými místy a upozorňuje na skutečnosti, které by neměly zůstat opomenuty. Každá z pěti zastávek se věnuje problematice, které je danému místu nejbližší.

Letošní tuhá zima, stejně jako každoroční záplavy se na stavu údolí dramaticky podepsaly. Hlavně sníh natropil v údolí neuvěřitelné škody. Návštěvníka, který se do údolí v současnosti odváží, překvapí zejména pohled na polámané a poškozené stromy. Těžký sníh poničil převážně mladé listnaté porosty, ale jeho náporu neodolaly i některé vzrostlejší smrky. Je to tristní pohled. A nedoporučuji slabším povahám do těchto míst byť jen vkročit. Nejhůře je zasažena část počínaje místem zvaným Pod Drtičem směrem na Výprachtice. Postupné zhoršování stavu je vidět téměř s každými sty metry. Lesníci však nezahálejí a rozběhli práce na odklízení této pohromy, ačkoli v údolí leží místy až 40cm souvislé sněhové pokrývky, která ztěžuje, neřkuli znemožňuje přístup k některým místům.

Ani tato nesnáz však nemůže zastavit administrativní práce týkající se údolí. Přípravné operace pokračují. Velkým mezníkem v tomto snažení je zařazení údolí do sítě území známé jako místní a regionální systém ekologické stability. Jde o lokality s určitým stupněm ochrany, které spadá pod pravomoc pověřeného úřadu i kraje, v jehož obvodě se lokalita nachází.

Sázavské údolí je bezesporu natolik cenným územím, že je oprávněně uvažováno o jeho ochraně. A proto bychom si měli takového vzácného koutu přírody vážit a cenit si jej jako dědictví.

Autor článku děkuje za spolupráci panu Ing. Romanu Burešovi, pracovníku odboru životního prostředí Městského úřadu v Lanškrouně.

V článku jsou také použity údaje obsažené v botanické studii, kterou napsala paní RNDr. Helena Faltysová a informace z Inforočenky Lanškrounska 2005.

Článek bude uveřejněn současně v Listech Lanškrounska.

Související články:

• Údolí Moravské Sázavy - Budoucí přírodní park? - Reakce obc... (18.4.2006)