TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA A JEDNA VĚTRNÁ ELEKTRÁRNA

Vydáno: 29.5.2009 (4297 přečtení) | Téma: Větrné elektrárny

O větrných elektrárnách stejně jako o ostatních energetických zdrojích se ve společnosti vedou a vždy vést budou dlouhé debaty. Denně jsou o tomto tématu zveřejňovány další a další články, některé na odborné úrovni, některé psané s emocemi. Autory emocionálních příspěvků jsou většinou obyčejní obyvatelé obcí, na jejichž katastrálním území se má výstavba takového zařízení uskutečnit a kteří se snaží své spoluobčany ovlivnit prostřednictvím působení na jejich city.

Případ výstavby větrné elektrárny ve Výprachticích není výjimkou. Jsem ráda, že obyvatelům Výprachtic není jejich životní prostředí lhostejné. Při jakémkoliv rozhodování o záměru zasáhnout do krajiny je však také důležitý názor odborníků, neboť ti jsou schopni na základě svého vzdělání komplexně posoudit vliv daného záměru na životní prostředí a objektivně rozhodnout o vhodnosti takové výstavby. Při každém takovém posuzování hraje samozřejmě velkou roli i vliv na krajinný ráz. A jak takové komplexní posouzení probíhá? -Stejně jako diskuze o výstavbě elektráren mezi obyvateli obce, jen argumenty jsou odborné. Ekolog bojující např. za ochranu živočichů bude mít jiné priority a názory než energetik nebo ekonom. Pokud každý bude hájit své názory, po řadě jednání mohou tyto tři strany najít kompromis, který bude přijatelný pro všechny. Jen takový proces hledání kompromisů zajistí ve společnosti trvale udržitelný rozvoj.

Stejně jako má každý odborník své názory, má své názory i každý obyvatel Výprachtic. Rozdílnost názorů by však rozhodně neměla být příčinou narušování mezilidských vztahů. Pokud by se tomu tak mělo dít (jak je popsáno ve článku „Kdo u nás roztáčí lopatky turbín“ dokonce po dobu desítek let a nevratně), bylo by to bohužel důkazem pouze netolerance vůči ostatním a jejich právu mít vlastní názor. Věřím, že k takové situaci ve Výprachticích nedojde.

Ve článku „ Kdo u nás roztáčí lopatky turbín“ se dále píše: „Pokud by se plně uskutečnily všechny plány investorů, došlo by především k totální a nevratné devastaci české krajiny.“ Tento názor naprosto opomíjí postup, jakým schvalování jednotlivé výstavby větrné elektrárny musí projít- mám na mysli komplexní posouzení vlivu stavby na životní prostředí, kde, jak jsem se již zmínila výše, je důležitý názor odborníků z rozdílných oborů. Avšak investoři musí zveřejnit nejdříve své plány, aby ostatní odborníci měli vůbec co posuzovat, nemyslíte?

Nejdůležitějším krokem před výstavbou větrné elektrárny je hodnocení její účinnosti a návratnosti celkových investic. Tento krok Výprachtice teprve očekává. Na místě, kde má být elektrárna postavena, se instaluje zařízení, které měří rychlost větru. Optimální měření by mělo probíhat po dobu jednoho roku. Na základě tohoto měření lze spočítat, jaké množství energie je elektrárna schopna reálně vyrobit. A pokud je schopna za celou dobu své životnosti vyrobit více energie, než bylo spotřebováno při její výrobě a instalaci, pak je její výstavba zamýšlena na správném místě. Navštívila jsem v zahraničí již několik obcí, kde větrné elektrárny stojí. Musím konstatovat, že elektrárny neprodukují téměř žádný hluk, pouze lehký šum. To mi mohou potvrdit jistě i ti z vás, kteří se na větrné elektrárny byli podívat v Rakousku. Také vás mohu ujistit, že pod elektrárnami jsem nenašla žádné mrtvé ptáky (studie Světového fondu pro životní prostředí a Britské organizace pro ochranu ptactva jasně dokazují, že z počtu 10.000 ptáků se pouze jeden střetne s větrnou elektrárnou), pod elektrárnami se v klidu pásl dobytek. Napadlo vás někdy, kolik organismů však ročně zahyne např. při těžbě uhlí nebo uranu a kolik jich ztratí své životní prostředí? Rozhodně se nejedná ani o stovky, ani o tisíce, nýbrž o miliony.

Někteří odpůrci elektráren uvádí jako argument stroboskopický efekt. Je potřeba si uvědomit, že tento efekt se neprojevuje pořád na stejném místě, nýbrž putuje společně se sluncem. Z výšky větrné elektrárny a postavení slunce na obloze během dne a celého roku lze jasně umístit elektrárnu do krajiny tak, aby tento efekt nezasahoval lidská obydlí. Také si nemyslím, že by výstavba větrné elektrárny mohla ve Výprachticích výrazně ovlivnit hodnotu nemovitostí, neboť cena nemovitostí je zde již dnes v porovnání s jinými obcemi a celorepublikovým průměrem nižší. Navíc Výprachtice mají výhodu blízkosti lyžařského areálu Čenkovice, takže poptávka po nemovitostech zde bude vždy. A protože hlavní turistickou atrakcí jsou právě lyžařské vleky, větrná elektrárna rozhodně zájem o tento typ rekreace nesníží. Spíše naopak, cyklistická a turistická cesta okolo elektrárny s vhodně umístěnými informačními tabulemi by mohla v létě přilákat spoustu zvědavců, neboť pro letní rekreaci (ať se nám to líbí nebo ne) Výprachtice příliš zajímavostí nemají, takových obcí je v naší republice bohužel spousta.


Obrázek: Větrná elektrárnaPojďme se však dnes podívat na větrné elektrárny z komplexnějšího hlediska – celé České republiky. Dnes je pro nás již samozřejmostí elektrická energie a pravděpodobně si život bez ní nikdo nedokáže představit. Ale ruku na srdce – zajímá většinu z nás vůbec, odkud tato energie pochází a jak moc jednotlivé zdroje v České republice narušují životní prostředí a krajinný ráz? Pokud nás zajímá téma problematiky výstavby větrné elektrárny ve Výprachticích, měli by nás více zajímat i jiné zdroje, neboť tyto zdroje také využíváme. A hlavními zdroji v naší republice bohužel jsou hnědé uhlí a uran. Někteří obyvatelé Výprachtic bojují proti výstavbě větrné elektrárny ve své obci. Hlavním důvodem je jejich subjektivní pocit, že dojde k drastickému narušení krajinného rázu. Já s nimi jejich názor nesdílím, neboť větrná elektrárna může být zajímavým krajinným prvkem, pokud je citlivě umístěna v krajině. (zdroj www.csve.cz)


Obrázek: Větrná elektrárnaMusím se přiznat, že dokonce boj proti výstavbě elektrárny (pokud je elektrárna z hlediska výroby energie rentabilní) nacházím jako velmi sobecký. A vůči komu? Vůči lidem, jejichž čistota životního prostředí a krajinný ráz je narušován drastickým a nevratným způsobem těžbou uhlí (zatímco větrnou elektrárnu lze kdykoliv bez problémů demontovat). Pro představu rozsahu zásahu těžby do krajiny zde uvádím tři obrázky. Na prvním je znázorněno rýpadlo používané při povrchové těžbě uhlí v porovnání s velikostí autobusu. Výška rýpadla se pohybuje od 25 do 60 m.


Obrázek: Větrná elektrárna Obrázek: Větrná elektrárnaNa druhé a třetí fotografii je vidět měsíční krajina, která zůstane po těžbě hnědého uhlí. Buďme rádi, že naše okolí zásoby hnědého uhlí nemá. Na úpatí tohoto lomu stojí zámek Jezeří. Pokud máte doma internet, podívejte se na stránky www.zamek-jezeri.cz a na jejich fotogalerii – uvidíte, jak brutální je těžba hnědého uhlí k místní krajině. (zdroj www.zamek-jezeri.cz)


Uvědomme si, že v České republice se ročně vytěží 45 mil. tun hnědého uhlí, z toho přes 75% povrchovými doly. Toto množství činí 6% z celkové světové produkce. Při těžbě dochází k záboru zemědělské půdy, snížení hladiny podzemní vody a tím k narušení citlivého koloběhu vody v krajině, je nutno překládat silnice i železnice a někdy je nutno zabrat i sídla a obyvatelstvo je „vyhnáno“ ze svých domovů (např. Mostecko). Krajina je zde silně zatěžována hlukem a prachem. Navíc v blízkosti uhelných lomů a dolů se rozvíjí výstavba energetických a průmyslových podniků. Tyto podniky produkují obrovské množství odpadu, které musí být uloženo na skládkách, čímž dochází k dalšímu záboru půdy. A jak se mohou lidé v těchto oblastech bránit? Protesty jim bohužel příliš nepomáhají. Co jim však může pomoci, je snížení těžby hnědého uhlí – a to my ovlivnit můžeme. Jednak výstavbou elektráren využívajících obnovitelné zdroje (vítr, slunce, vodu, biomasu) a každý osobně tím, že přestaneme topit uhlím a vybereme si jiný energetický zdroj- např. dřevo či jinou biomasu. Navíc nás dnes koupě nového kotle na ekologické palivo nebude stát tolik, neboť jsou k dispozici státní podpory – viz. Výprachtické noviny č. 05/ 2009. Buďme rádi, že žijeme v čistém životním prostředí, máme možnost vyrábět čistou energii využíváním větru a navíc tato elektrárna přinese obci peníze. A pokud se následující generaci elektrárna líbít nebude – po uplynutí její doby životnosti (20 až 25 let) ji můžeme bez problémů odstranit.

Jedním z největších problémů dnešní doby je globální oteplování, které je způsobeno skleníkovými plyny. Tyto plyny vznikají ve velké míře také při spalování uhlí. A pokud nechceme, aby naše krajina vypadala v příštích generacích jako na Sahaře nebo pokud dojde k narušení Golfského proudu (který k nám přináší teplé klima) dokonce jako na Sibiři, musíme začít co nejdříve ve velké míře využívat čistou energii obnovitelných zdrojů. Neboť změny, které nás jinak očekávají, jsou mnohem horší, než je pohled na větrnou elektrárnu.

Jistě teď již sami naleznete odpověď na otázku položenou panem Chládkem v jeho článku z Výprachtických novin č. 4/2009:

„…proč se příslušné ministerstvo nazývá Ministerstvem pro životní prostředí, když podporuje expanzi výrobců větrných elektráren do naší země“..........

(Asi právě proto, že mu leží na srdci ochrana životního prostředí CELÉ ČESKÉ REPUBLIKY, nikoliv pouze životní prostředí jedné malé obce).

Autor: Ing. Martina Jurtíková, Inženýr ekologie a ochrany životního prostředí


Související články:


Komentáře:








Kontrolní obrázek

Opište kód z obrázku


Pravidla a možnosti formátování:

  • Nepoužívejte HTML značky, stránky podporují formátování Texy!. Například nový odstavec získáte 2x odřádkováním, citace započněte znakem >, odkaz: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva* .
  • Adresy začínající na http:// budou automaticky převedeny na odkazy.
  • Na předchozí komentáře odkazujte zápisem [2].
  • Povinné údaje jsou označeny *.